Jani, nádherné zamyšlení Přemýšlela jsem o tom včera. Nejde o to, jak se ke mně určitý jedinec chová, ale já se musím nastavit tak, aby mi to nevadilo. Jenže když ten jedinec vystresuje kdekoho a lidé se kolem tebe začnou chovat se strachem, jak se nastavit, abych s přehledem přešla i stres ostatních? Když vidím, že jsem jediná, kdo dokáže situaci pojmenovat a ozvat se, tak jsem oblíbená jako osina..., víš kde, Jani.

Na toto, aby som nebrala na seba stres ostatných mám takú repliku- čo je tvoje nie je moje. A neposkytovať pomoc tzv na dlh, nevnucovať ju, názor aj ja, keď uznám za vhodné, poviem, ale už nie vždy. Snažím sa neísť do cudzích bojov.Za správanie a konanie ostatných nie sme zodpovední. Niekedy to je ale bolestívé, keď to je napríklad v rodine.

Hezky napsáno, Janka. A víš, co je na tom nejkomičtější? To, že vůči vesmíru jsme na tom i s nejmodernějšími přístroji jako ti slepci. A věřím, že ještě dlouho budeme.

Áno, aj keď naše egá hovoria niečo iné.

Každý máme svoji hlavu a v ní spousta fantazie, což je, většinou, dobře.

Janka, přeji krásné pondělí.

Podobne, Irenka, i Tebe, krásny pondelkový podvečer.

Nejlepší by bylo, kdyby těch šest slepců se pokusilo z těch svých dílčích subjektivních pravd složit mozaiku. Zdravím tě

Áno, súhlas. I ja Ti posielam pozdravy zo Slovenska.

Dokud příčina nesouladu, rozdílných názorů na věc a tedy i postojů v nedostatku znalostí či informací, je stále naděje, že dojde k vzájemnému pochopení a nalezení shody. Mnohem těžší je, když příčina nesouladu leží v podvědomí jako vkořeněná ingredience osobnosti, jež v ohrožení nesouladnou částí reality brání sebe samu či spíše spustí alarm uvádějící do pohotovosti celou osobnost, která se nechce své součásti vzdát. Brání se "odhojení" . A přesto i v takovém případě zůstává naděje na nalezení shody. Naděje malá až téměř jen teoretická - naděje na zvědomění stínu, který kalí pohled na dané téma.

Žijeme v době, v níž v nebývalé míře dochází k cílenému a úspěšnému transplantování oněch stínu vznikajících důmyslným a důsledným "osévaním" lidských myslí rozmanitými lžemi a "matoucimi" informacemi. Dalo by se to možná přirovnat k postupné proměně stravovacích návyků až k úplnému odmítnutí dřívější stravy samotným konzumentem.

Je to vykrmovaní produkty předstíraného blbství. Ono zmíněné zvědomování je pak velmi těžké, protože nikdo si zcela bezbolestně nedokáže připustit, že byl hostitelem tak ošklivého parazita. Podobně jako u nás po odeznění bizarních padesátých let nebo v Německu po 2. válce.

Máme před sebou monstrum (nikoli jen slona), které chce být vnímáno jako mírumilovný přítel člověka. Do každé domácnosti. Škody nikdo nezměří.

Pardon - dokud je příčina

Smysly nás šálí. Poznat pravdu našimi smysly v podstatě nelze, neboť ke slovu se okamžitě hlásí hlava se svými názory, co si myslí o tom, že vidíme/slyšíme/cítíme. Proto pravdu nelze najít ani v textech, neboť i text je zkreslený naším nastavením a naší duchovní vyspělostí. Pravdu můžeme zahlédnout, když se absolutně ztišíme, tak aby hlavou neproudily žádné myšlenky, a ponoříme se hluboko do sebe samých. To pro nás ale není lehké, a proto je třeba to trénovat. Tam pak máme šanci zahlédnout pravdu.

A je to opravdu povznášející dobrodružství, když čteme slova někoho, kdo nám umí odhalit nejen nějaký další rozměr reality, ale přesvědčí nás i o tom, že je upřímně hledající. Můžeme s ním dokonce prožít radost z myšlení.

Jak jednoduché by to bylo, kdyby pravda byla jenom jedna. Dalo by se říct, že v exaktních vědách je jen jedna pravda, ale ani to neplatí. Jedná se ve většině případů o momentální stupeň poznání. V ostatních oblastech se jedná o názor na věc, někdy o jenom pouhý pocit. Složitější je to v otázkách morálky, ale tam lze dosáhnout určitého konsensu. V otázkách etiky by mělo jít o pravdu absolutní, ale jak ji najít? Nevybíráš si jednoduchá témata.

Vašek

Viem, tak mám tu inteligentných kolegov. Preto nevyberám ľahké témy.

Snažím se. I jí nebrat jiným. AČ NEJDNOU JE ZA PRAVDU VYDÁVÁNA TU MILOSRDNÁ, JINDY I AŽ ÚČELVÁ LEŽ

Tá účelová asi častejšie.

Skvělý článek i komentáře Já se dlouho vztekala, než jsem uviděla pravdu druhých .. pak se jí dá i uvěřit

Tak to si unikát, to málokto si dokáže priznať.

Jani, to je podbné zamyšlení o které jsem psala nedávno. Je to těžké téma. Každý máme svou pravdu a té se držíme a jsme ochotni za ni i popravovat. Místo toho abychom spojili všichni co víme a složili jako puzzle.máš karmu, Jani pěkné

Spolupatričnosť ide do úzadia. Ale ani univerzalizmus a globalizmus sa mne osobne nepáči. Je to ako zaliezť do slepej uličky.Možno to nie je až taká ťažká téma, ale dá sa o nej hovoriť strašne dlho. Práve kvôli tým uhlom pohľadu a oblastí, ktorých sa týka. Napríklad i láska má veľa podôb a predsa je len jedna. Díky za prečítanie a komentár.